Ach ano, své dětství a mládí jsem prožila ve středních Čechách. Po absolvování Gymnázia a Sociálně právní školy v Praze jsem nastoupila do zaměstnání, vdala se a svůj nový domov našla v Bojanově v Železných horách. Snad jako většina žen, tak i já jsem vždy velice ráda tvořila a tvořím rukama. Když děti povyrostly, pomalu jsem začala poznávat tajemství hlíny. Miluji její tvárnost, nechávám jí volnost a nahodilost, nechávám jí, aby mně sama ukázala, kde ji mám ohnout, promáčknout či stlačit … Mnohdy dopředu ani nevím, jak bude váza, klobouk či kabelka vypadat, ale přesně poznám okamžik, kdy je dílo hotovo a kdy už dále nemohu přilepit "ani kuličku". Jedná se výlučně o ruční, kusovou tvorbu, zejména dekorativní keramiky, která je charakteristická přírodními zemitými barvami, je minimálně glazovaná, ve svém vnějšku ponechána přirozenosti materiálu.
A najednou jsem vzala do ruky také tužku, začala kreslit a hledat… a pomalu, pomalu nacházela svůj vlastní styl, svoji techniku. Nyní již vím, že moje keramika a kresba patří k sobě. Mají společný základ. Ani u kresby mnohdy dopředu nevím jak bude vypadat, avšak oproti keramice musí být přesná a precizní. Jednotlivé motivy, připomínající krajku, se plynule prolínají, podněcují fantazii, navozují pocit klidu a vyrovnanosti. Neustále mě překvapuje, jak ze změti čar a čárek pomalu vzniká květina, páv, letící vážky …
Za vše děkuji a snažím se svěřené denáry nepromarnit…